Pamatuji doby, kdy rybařina znamenala batoh na zádech a kbelík s krmením v ruce. Na ryby se chodilo pěšky, nebo se jezdilo na kole. Jo, to byly časy.
Na tyhle chvíle rád vzpomínám, stejně jako na stalkerový rybolov. Jenže za těch pár let se toho hodně změnilo. Snaha o absolutní flexibilitu a pohodlí při delších výpravách výbavu natolik nafoukla, že jen sbalení mi vždy zabralo skoro celý den — a narvat se sám do auta bylo takřka nemožné.
Takže od batůžku přes nemalou bagáž (kterou šlo ještě unést najednou) jsem skončil u výbavy, která jen pro mě zaplnila jeden a půl kombíku.
A tady někde přišla stopka!
Poslední dva nebo tři roky se snažím najít kompromis mezi flexibilitou, pohodlím a množstvím krámů, které s sebou k vodě tahám.
Při každém balení se snažím třídit věci na: potřebné, možná potřebné a zbytečné. Po téhle jednoduché selekci sbalím jen to nutné. Ale stejně — když se vrátím z ryb, vím, že polovina výbavy jela zbytečně.
Takže mi z toho vznikl takový osobní boj. Možná bude přesnější říct: osobní projekt.
„Jak zefektivnit a minimalizovat svou výbavu v rozumné formě?“
Začal jsem analýzou trhu a pak si začal skládat výbavu od nuly. Logicky. Krok po kroku.
Kritérium? Váha, velikost, a vzhledem k tomu, že jsem blázen — taky barva, materiál a styl.
Takže kde začít?
Člun, bivvy, lehátko? Vlastně je to jedno. Když chci jít logicky a systematicky, musím řešit všechno.