Divoká řeka
Náhle se začínají dít na této řece dost nezvyklé věci, začínají se mi nad prokrmeným místem doslova házet kapři.
Někdy je až ironické, jak některé věci vznikají, jiné zanikají – a některé se prostě vyvíjejí. Takový malý butterfly efekt, který se dotkl i mě a naší platformy.
Nedávno se mi ozval rybář z nedalekého města. Domluvili jsme se, že zajdeme k vodě. Zachytáme, pokecáme. Vybrali jsme úsek řeky, kam se skoro nikdo nevydává.
Vyjel jsem o něco dřív. Chtěl jsem si řeku projet, připomenout si její tvář. A cestou jsem si všiml místa, kde skoro celý rok sedí jeden rybář. Známý mi nedávno řekl, kdo to je. Hned mi to secvaklo – psal se rok 2018 nebo 2019, když jsem si sám vyhlídl na krátkou víkendovou výpravu právě úsek, kde tehdy trávil týdny a týdny.
Jihlava nikdy nebyla o velkých kaprech. Možná ani o kaprech vůbec. Ale má své kouzlo a tajemství. Rozhodl jsem se, že se u něj zastavím. Pozdravili jsme se a dali se do řeči. Zavzpomínali na staré časy, mluvili o řece i o rybách. A pak přišla ta nevyhnutelná otázka: jak se mu vlastně na tomhle úseku daří?
Odpověď byla přesně taková, jakou jsem čekal. A přesto mě překvapila. Za celé dva roky jen dva kapři. Ale jeden z nich měl čtrnáct kilo.
Bylo vymalováno.
Tenhle úsek je moje srdcovka. Kapr tady je zázrak. Občas sem povodeň zavane nějakého nasáďáka. Občas se mluví o rybách, které nikdo nikdy nevytáhl. O bojovnících, co si nekompromisně vzali montáž a zmizeli. To všechno jsem bral vždycky spíš jako rybářské historky. Ale jemu věřím. Neměl důvod mi lhát.
A tak se mi ta myšlenka zabodla do hlavy. Čtrnáctikilový přízrak na úseku, kde jsem sám chytl největší rybu o váze pěti kilo – a i to byla místní rarita. Čtrnáct kilo je tu svatý grál. Možná ho sem někdo vypustil. Možná ho přinesla povodeň. Možná už ani nežije. Ale možná, opravdu možná, tam pořád plave.
A právě tahle možnost mi nedává spát.
Vznikly z toho dvě věci. První je série, kterou právě natáčíme – hon za přeludem. Uvidíš ji na SpecimenHunter TV od 2. prosince 2025. Druhá je vzpomínka na jednu z mých prvních výprav, kde jsem se s tímhle rybářem potkal a zažil na Jihlavě něco, co jsem nečekal.
Tak se pojďme vrátit zpátky. O pár let. K prvním výpravám. K prvním příběhům. K prvním videím.
Jdeme na to…
„Nemohu spát, probouzím se
a zase se nemohu ubránit myšlence,
vrátit se o nějakej ten rok zpátky,
bejt zase malým klukem,
kterej si rád hraje, který je s tebou.“
Nádherný a hluboký text, který má na svědomí Jiří Smetana. Netuším, v jakém kontextu vznikl, ale přesně vím, co ve mně tento hit v podání Blue Effect vyvolává. Je to nostalgie, úzkost, smutek a touha prožívat život tak jako dítě či dospívající kluk. Čím je člověk starší, tím více se jeho vnímání mění. Možná za to může práce, shon doby, odpovědnost, kterou si neseme. Ale já chci být zase ten malý kluk. Chci si užívat života plnými doušky. Chci žít okamžikem, a ne jen vzpomínat.
Tento postoj a touha vrátit se zpět je mým hnacím motorem pro všechno, co dělám. Nechci hledat cestu v katalogu trendů nebo podle toho, co je zrovna moderní. Nechci se nechat unášet tím, co určují druzí. Chci se vracet zpět – k rybařině, která je tichá, opravdová a má svůj příběh.
Proto pro mě není důležité, jak velkou rybu člověk chytí, ani kolik jich je. Důležité je to, co se k lovu váže. Atmosféra, okamžik, vzpomínka. To, co nás formovalo v dětství a provázelo v začátcích. Možná mé příspěvky nebudou mít tisíce příznivců jako honba za extrémními úlovky. Ale vždy budu moci být hrdý na to, co dělám, jak to dělám a proč to dělám.
Chci rybařinu cítit jako dřív. Chci si užívat každou vteřinu v přírodě při tom, co mám rád. Doufám, že se mi podaří vás, alespoň na okamžik, přenést do následujícího děje. A třeba tím zasadit malé semínko změny vnímání tohoto krásného koníčku. Pokud tedy vaše vnímání už dávno nekráčí po lepší cestě.
Divoká řeka
Dovolená se mi rychle chýlí ke konci a já místo rybářské výpravy likviduji svá záda prácemi kolem domu. Je na čase se utrhnout a alespoň na přesnočku vyrazit k vodě. Na delší výpravu už je moc málo času, takže není o čem přemýšlet – „řeka“. Tentokrát bych ale rád zkusil jiný úsek. Ten můj je sice fajn, ale chci někam ještě do většího klidu a změna je prostě život. Výpravu plánuji na víkend a těsně před samotným lovem podniknu ještě malý průzkum ze břehu. Den předem tedy vyrážím na vybraný úsek.
Na procházce kolem řeky mě doprovází moje největší podpora, má žena a naši věrní zabijáci. Takže vše v jednom – výlet, procházka, venčení a průzkum řeky. Musím uznat, že úsek řeky je opravdu nádherný. Žádný upravený kanál jako v okolních vesnicích a městech. Ve vodě traviny, keře a spadlé stromy. Místy podemleté břehy, a přístup je tedy omezen pouze na pár místech. Přístupné fleky jsou více či méně zarostlé v závislosti na návštěvnosti místních rybářů. Na úseku dlouhém cca 2 km se dá lovit pouze na čtyřech místech. Nejspíš by šlo upravit břeh i na jiných místech a vytvořit místo nové, ale upřímně – nechci zasahovat do okolních porostů a cokoli tu měnit. Je tu krásně, vše tak, jak má být. Čisté a jen v režii přírody.
Procházím tedy místo po místu a v hlavě zpracovávám informace a plánuji taktiku lovu. Na jednom z míst se zastavuji u kapraře, což je na této vodě lehce nezvyklé. O to víc, když mi sděluje, že už tu loví dva týdny v kuse. Prohodíme pár slov a já získávám další potřebné informace. Narazil jsem na fajn chlapíka, který tu loví celý svůj život a řeku dobře zná. Jsem rád za seznámení s podobně smýšlejícím dobrodruhem.
Na celém úseku mě zaujala pouze dvě místa. Nejsem si jist, které v závěru vyberu – každé má něco do sebe. Uvidíme ráno. Teď rychle domů připravit vše potřebné. Mám rád vše do detailu nachystané a nic nenechat náhodě. Vím, že hodně lidí věří na štěstí a osud. Já ne. Dle mého jde vždy o přípravu a rychlost adaptovat se v závislosti na měnících se podmínkách. S ironií se dá konstatovat, že štěstí přeje připraveným.
Taktika
Připravuji partikl ze směsi tygřího ořechu, řepky a pšenice. Tentokrát vynechám kukuřici – chci spíše menší částicové krmení s primárním lákadlem v podobě fermentovaného tygřáku. Partiklu připravuji celý sedmnáctilitrový kbelík a k tomu pět litrů směsi pelet a boilie.
Celý proces balení mi trvá do jedné hodiny ranní a budík mám na pátou. „Super.“ Ráno se budím tak rozbitý, že bez výčitek posouvám na sedmou. Manželka říká, že jsem ostuda. O něco méně rozbitý přenáším postupně věci do manželčina Golfu. Tam, kam se chystám, bych svým vozem určitě nedojel. Velkou část cesty pojedu po louce a dokonce tam je i brod. Bavorák je mimo silnici mrtvý, ten nedá ani zpevněnou polňačku.
Naloženo a vyrážím. Po pár kilometrech se dostávám k úseku řeky, kde hodlám lovit. Zastavuji vůz na louce kousek od vody a jdu rovnou za kolegou rybářem, se kterým jsem mluvil včera. Už když se k němu blížím, vidím, že jeden z fleků, který jsem si vybral, je obsazený. Sice je to jen místní domorodec a určitě za pár hodin končí, ale čekat nebudu. Je rozhodnuto.
Flek, který je obsazený, je poslední dostupný proti proudu. Nad ním je už jen panenský úsek, druhý volný je asi o sedm set metrů níže. Prohodíme tedy opět pár slov a já zabírám spodní úsek. Flek je přesně vyšlapán pro můj Tempest, s tím že cesta prochází skrze něj a před vstupem zůstane tak metr. Ideální.
Řeka je tu široká zhruba patnáct metrů a na obou stranách jsem uzavřen překážkami. Vlevo je to ve vzdálenosti deseti metrů keř a za něj se stáčející tok, na druhé straně pak asi na dvaceti metrech strom ve vodě.
Miluju lov na krev
Rozbaluji tedy celý tábor a připravuji marker. Kompletně mapuji dno na celém úseku a moc nadšený nejsem. Na obou stranách těsně pod břehem je sotva metr hloubky a smrduté bahno. Od mého břehu se po zhruba třech metrech dno láme do koryta, kde je hloubka 1,4 až 1,6 metru. Koryto je od protějšího břehu vzdálené asi dva metry a uzavírají ho překážky, které vytvářejí vracák. Jediná nerovnost je v levém rohu na protější straně, kde je díra o dvacet až třicet centimetrů hlubší než okolní terén. Hrany koryta jsou sice pokryté bahnem, ale samotné koryto je tvrdé, kamenité.
Zkusím využít zkušeností ze svého úseku a jeden prut pošlu do prohlubně, druhý půjde rovnou do koryta. Ještě než se pustím do samotného vnadění a lovu, mrknu, co nám nabízí samotné dno. Navazuji Grappling Marker Leads – tento speciální typ olova má po svém obvodu čtyři hroty, které při markerování zachytí části dna a kromě informací o nerovnostech ještě přinesou informace o jeho složení. Místa s kameny jsou jasná, relativně čistá, pouze s několika lupeny, které nese proud.
Příbřežní partie jsou kromě bahna plné tlejících zbytků listů, trav a větviček, ale zároveň přinášejí menší překvapení. S tlejícími zbytky se na olovu svíjí množství patentek.
Tohle místo musí kapři zbožňovat.
Kladení pastí
Levý prut pošlu do prohlubně k protějšímu břehu jen s pár kuličkami v PVA, tam tedy vnadit nechci. Druhý dám na rozhraní koryta a bahna. Když se neosvědčí, půjde do bahna s přirozenou potravou. K tomuto prutu vnadit budu – rozkrmím úsek o šířce zhruba čtyř metrů napříč celým tokem řeky. Kapři na řece žijí nomádský život a já je touto závorou z krmení chci zastavit a chvilku udržet. Dle informací od lovícího rybáře jsou tu tři vlny: jedna brzy ráno před sedmou hodinou, další kolem poledne a závěr v osm večer. Budu tedy připraven.
Na prut do prohlubně jde má klasika, na kterou lovím standardně – Odyssey XXX s tygřákem na jednoduché montáži. Na druhém prutu budu lehce experimentovat, zkusím pro mě novou montáž Slip-D Rig a pod háček půjde letošní test Scopex Squid s růžovou plovkou Citruz. Místo připraveno, pasti položeny.
Usedám před brolly a začínám vnímat ten všudypřítomný klid. Občas hladinu prorazí pár rybiček a výpad dravce. Kolem poletují včely a čmeláci a opylují různobarevné květy. Po zemi a v trávě se prohánějí ještěrky – tolik jsem jich neviděl ani nepamatuji – a ve stejném množství myši. Zřejmě potravní ráj. Postupně přečkávám bez jediného pípnutí celé odpoledne. Teploty atakují 27 stupňů Celsia a mám štěstí, že mě chrání množství stromů, mezi kterými jsem schovaný. Kolega rybář je na tom hůř, jeho úsek je celý otevřený. Jeho výprava je již u konce, ještě se zastavuje na pár slov a jde balit. Za celých čtrnáct dnů zdolal sedm kaprů, to není úplně povzbuzující. U vody tedy zůstávám sám a mé vlasce jsou teď jediné, které křižují vodu.
„No, křižují…“ Vzhledem ke vzdálenostem, na kterých lovím, používám metodu povolených vlasců a nechávám je klesnout ke dnu. Bobbin tedy leží takřka na zemi. Používám boční závěs pro olovo a pevně ho fixuji. Při následném záběru se ryba přisekne váhou olova a v případě potřeby se olovo vypne. Indikace bobbinu je vlivem váhy vody stejná, jako když je vlasec dopnutý. Každopádně den utekl jako voda a kromě jednoho pípance se nic neděje. Chci počkat do půlnoci a následně pokračovat ve čtyři ráno, jenže už v deset jsem tak grogy, že neudržím víčka a nakonec stahuji pruty už o půl dvanácté. Samozřejmě sotva lehnu, tak se mi náhle spát nechce. Naštěstí mě po chvíli opět dohání únava a asi po hodině bojování sám se sebou a neustálém vyhánění myších návštěvníků z bivvy usínám.
Sotva tedy zaberu, už mě ve 3:45 budí budík. Zapojuji tedy další den a posílám oba pruty na svá místa – tedy skoro. Tentokrát jde levý na hranu koryta a pravý do bláta k protějšímu břehu. Na pravém zároveň měním nástrahu na Equinox v Hot Chorizu se žlutou plovkou NS1. Jdu si opět lehnout a trochu se dospat. V tom mě v pět ráno probouzí záběr na levý prut. Podle boje se jedná o menšího kapříka. Boj netrvá moc dlouho a kapr se mi vypíná. Vyměním tedy nástrahu a montáž jde zpět. Opět zabírám a přesně v šest mě budí záběr na druhý prut. Tentokrát jde o větší kousek. Ryba mi opakovaně zajíždí do rostlin u protějšího břehu a následně do stromu po pravici. Občas se mi daří získat převahu a lehce si kapra přitáhnout. Je to krásný zlatý šupík, odhadem do pěti kilo, ale řádný bojovník. Bohužel mi ryba po několika minutách končí ve zmiňovaném stromu a vypíná se. Druhá ryba pryč, to není dobrý začátek.
Opětovně dokrmuji a jdu se dospat. Po pár hodinách neustálého otáčení se v polospánku vstávám. Od rána se honí mraky a občas spadne pár kapek. Je zřejmé, že se rybí aktivita mění. Doufejme, že je to jen začátek. Poslední záběr byl v šest a teď už bude půl jedenácté. Za chvíli tedy pojedu domů a mám na kontě jen dva zpackané záběry. Co víc si přát! Změna v aktivitě ryb se tedy zřejmě nekoná.
Po snídani a kávě koukám na předpověď počasí. Od patnácté hodiny má přijít déšť, takže opět budu sklízet v dešti. Nakonec se rozhoduji, že to ukončím dříve. Počkám do třinácti hodin a když už nic nepřijde, ve dvě balím a jedu. Je 11:30, občas spadne pár kapek a já si krátím čas natáčením shotů. V tom mi popadne o pár centimetrů bobbin na pravém prutu. Pár minut nic a znovu. Následujících deset minut se nic neděje a pak brutální jízda. Než však sáhnu po prutu, ryba se opět vypíná.
Tohle už není smůla, to je holé prokletí
Chvilku ještě prut nechávám, ale za okamžik jde stejně pro jistotu ven. Po výměně nástrahy putuje zpět na bahno. Jsem zmatený, nevím, co si myslet. Prostě to nedopadlo a jede se domů – proradná, začarovaná řeka. Začínám být více a více zničený. Po těch všech vycházkách a minimálních výsledcích podělat tolik záběrů v jeden den je ubíjející.
No nic, dotočím ještě pár záběrů a jdu balit. Je to zhruba půl hodiny, co jsem nahodil zpět pravý prut, a zrovna když si hraju s kamerou, přichází další jízda. Nemusím vám ani říkat, jak jsem nervózní z potenciální ztráty ryby. Kapr bojuje statečně, opět to párkrát pošle do travin u břehu a následně i do stromu. Moc dobře ví, co dělá. Na místní rybáře s klasickým cajkem to možná stačí, ale moje 0,55 na posledních pár metrech je trochu jiná káva.
Kapra se mi podaří navést do podběráku a radostně si oddechnu. Ranní změna nástrahy a místa nese své ovoce. Kapr možná není žádný obr, ale po všech těch útrapách a množství vycházek je cennější než dvacka na Orlíku – a to bez nadsázky. Neuvěřitelně vydřená ryba o váze lehce přes tři kila.
Po nezbytném fotografování s tímto místním obrem posílám montáž zpět na své místo. Kapr, kterého jsem zdolal, smazal veškeré předchozí prohry. Jsem nadšený, mám opravdu upřímnou radost. Teď už můžu jet v klidu domů.
Ale toto je teprve začátek
Z ničeho nic začíná být celkem dusno, na obloze se honí mraky a vzduch více a více postrádá kyslík. Náhle se na této řece začínají dít dost nezvyklé věci – nad prokrmeným místem se mi doslova házejí kapři. Tohle znám ze stojáku, ale na řece? Masakr. Doufám, že to je dobré znamení. Opravdu doufám.
A zřejmě je. Pravý prut není ve vodě ani dvacet minut a brzda opět kvílí. Po krátkém souboji v podběráku končí další kapřík. V rychlosti ho zvážím a ihned vracím zpět vodě. Tento byl menší, lehce pod tři kilogramy, ale na tom mi moc nesejde. Krásný záběr i souboj. Rychle měním nástrahu a zpět.
A v tu chvíli začíná rodeo. Sen každého rybáře. Vše pouze na pravý prut. Všechny záběry v rozmezí deseti minut až půl hodiny po náhozu. Po každé rybě lehce dokrmit a takto stále a stále dokola. Ryby nejsou žádní obři, všechno šupináči od dvou do tří a půl kila, ale ne vše je ideální. Několik ryb mi bohužel při zdolávání padá a ty, které skončí v síťce podběráku, jsou všechny píchlé v pravém koutku. Začínám ztrátovost přisuzovat novému typu návazce. Vážu tedy svou ověřenou klasiku a uvidíme.
Je půl třetí a já hodlám klidně zmoknout. Mé plány jet domů jsou ty tam a užívám si tento rybářský sen plnými doušky. Takový rybolov už nepamatuji ani nevím jak dlouho, ale stejně rychle, jako to začalo, to i utichá. Po výměně montáže za klasickou, ověřenou, zbraně utichají. Nechávám tedy pruty nastražené a mohu si udělat pozdní oběd a kávu. Poslední záběr přišel někdy po čtrnácté hodině a dál nic.
Využívám tedy volné chvilky a blbnu v okolí trochu s fotoaparátem. Hodiny ukazují půl pátou, skoro tři hodiny se už nic neděje a nebe se barví do černa. Vše musí jednou skončit a já začínám balit. Ani si nevzpomenu, kdy naposledy jsem zažil takový radostný pocit z vítězství a lovu. Radost ze záběru vymodleného kapra a souboje, jak se patří. Tohle jsou ty ztracené a utlačené pocity. Jsem znovu jako malý kluk. Celý se třesu pod návalem emocí a užívám si každý okamžik stejně jako dříve. To je to, co jsem si přál. Tohle je můj opět oživený a rázem splněný sen.
Dnes jsem zažil lepší pocit než za posledních X let. Opět. Tohle je má cesta. Tohle je můj směr. Tím nemyslím lov násaďáků někde na nějaké kaluži, tím myslím dobrodružství a lov s příběhem. Lov vydřený a se zdárným koncem. Lov na čistých a lidmi relativně nedotčených místech, kde je velikost ryby druhořadá. Dnešek jsem si opravdu užil. Dnešek byl dokonalý.
Veškeré věci jsou už sbalené a ze zvyku zůstávají na zemi pouze samotné pruty s povolenými brzdami. Už od malička takto končím a říkám si: „Co kdyby.“ Ale většinou se nic neděje. Koukám na pruty a rozhoduji se, kterému věřím méně. Samozřejmě levému, vždyť celou dobu mlčí.
Beru ho tedy do ruky a v tu chvíli se mi začne u nohou svíjet prut druhý a brzda jen kvílí. Tohle je neskutečné. Neuvěřitelný den, neuvěřitelný závěr. Kapřík je opět stejné váhové kategorie, ani ho nevyndávám na břeh, zbavuji ho háčku rovnou v podběráku a pouštím. Jedna malá zvláštnost – háček je opět v pravém koutku i po změně návazce. Možná Slip-D Rig není špatný, možná tu prostě takto berou.
Uklízím poslední zbytek věcí a vyrážím domů. Celou cestu jedu jak důchodce padesát a z obličeje nedokážu sundat úsměv. Jestli mě někdo potkal, musel si myslet, že jsem si před jízdou něco dal – a vlastně by měl pravdu. Poslal jsem tam pěknou dávku endorfinu a přikrmil hudbou z Beatu.
Ještě teď, když to píšu, jsem rozjetý jak vlak, ale už musím brzdit. Je to článek a ne kniha. Ještě bych rád zmínil jednu drobnost. Úsek, na kterém jsem lovil, je dlouhý něco kolem tří kilometrů. Rybářský tlak pouze ve spodní části a to minimální. Ryby tu mají tolik přirozené potravy jako nikde a v tomto úseku se ryby nevysazují. Tudíž jsou tu pouze kapři, které přinesla voda, a pár původních veteránů. O to je můj zážitek a výsledek cennější – minimálně pro mě.
A ještě jedno malé doplnění. Tentokrát jsem celý pobyt u vody strávil s podběrákovou tyčí u lehátka, kdyby opět přišla nečekaná noční návštěva. Pro ty z vás, kteří teď netuší, přikládám odkaz na článek s názvem – Fox Attack.
Nejlepší příběhy se šíří tiše. Od vody k vodě. Od rybáře k rybáři. Přidej se k těm, kdo jdou hlouběji.
Získej i příběhy a obsah, které jinde neuvidíš.
Odebírat příspěvky
